Libuše Váchalová (17.dubna 1932 v Praze - 1.srpna 2019 v Praze ) 

byla známou harfistkou, profesorkou Pražské konzervatoře, matkou Jany Bouškové a ctěnou uměleckou osobností, která vychovala řadu sólových interpretů i orchestrálních hráčů na Pražské konzervatoří a na Ostravské univerzitě.
Po studiích u Bedřicha Dobrodinského byla přijata na konzervatoř do třídy profesorky Marie Zunové. Po uzavření studií se v roce 1952 stala harfistkou a klavírní korepetitorkou v Městských divadlech pražských. Působila tam pět let a v dalších letech (až do roku 1990) byla členkou Filmového symfonického orchestru. Mezitím hrála s flétnistou Václavem Žilkou, v komorním duu s hobojistou Františkem Hantákem, stala se sólistkou komorního orchestru Sebastian, který založil dirigent Libor Pešek. Ve spojení s tímto souborem setrvala po celou dobu jeho činnosti – hrála s ním
na koncertech doma i v zahraničí. Během své koncertní kariéry dostala nabídku se stát sólistkou Tokijské filharmonie. Hrála v kvintetu Lyra nova, který sama založila. Od roku 1969 koncertovala Libuše Váchalová se svým manželem, otcem Jany Bouškové, flétnistou Jiřím Bouškem.

Repertoár Libuše Váchalové obsahoval všechna stěžejní díla harfové literatury různých oblastí včetně hudby populární. Sama iniciovala vznik několika desítek sólových i komorních děl pro harfu od mnoha českých i zahraničních skladatelů, které ji skladby věnovali a ona je premiérovala.